Motivační management: „Aha, řekni mi o tom víc.“

Jako šéfové jsme rádi, když nás ostatní poslouchají. A nemyslím tím jenom to, když po nich něco chceme. Častokrát se někteří z nás rádi rozpovídáme, co jsme zažili, udělali, komu co řekli apod. A dělá nám dobře pozornost ostatních.

Ale jak často nás napadne, že pozornost potřebují i lidé kolem nás, lidé v našem týmu?

Představte si situaci, že se jedna z vašich kolegyň vrátí z dovolené a vy se jí, jako dobrý manažer, zeptáte, jak se měla. Ona se zmíní, že byli v Chorvatsku na ostrově Cres s rodinou a měli se moc hezky. Dokonce i manžel byl spokojený, protože tam nebylo moc lidí.

A teď to přijde. Místo, abychom pozornost udrželi u ní, u její dovolené, a třeba se zeptali, co se nejvíce líbilo jí, častokrát se stane něco jiného. Spustíme: „No to když já byl loni v Chorvatsku, tak jsme dojeli až na jih a tam jsme …“.  A šup! Je to tady – pozornost jste strhli na sebe. Nejenže se nedozvíte více o dovolené kolegyně, a na to jste se snad ptali, ale častokrát, a to je podstatnější, nevěnujete jí svou pozornost. To ji může zamrzet. V duchu jí hlavou proběhne: „Ptá se mě na dovolenou a hned spustí o sobě. Asi ho moc nezajímám. Možná chce, abych ho obdivovala, ach jo!“

Samozřejmě, každý z nás chceme více či méně pozornosti od ostatních. Někdo se pozornosti spíše bojí, hlavně před více lidmi. Ale z mé zkušenosti jde spíše o způsob, jak pozornost získat. Zdá se, že něco z dítěte a z dětské touhy po pozornosti v nás zůstává.

Tip na malý experiment s pozorností. Zkuste, když k vám někdo přijde třeba se stížností, pozornost skutečně udržet u něj. Poproste ho, ať se rozpovídá: „Aha, prosím, řekni mi o tom víc.“ Chtějte se dozvědět více, vidět situaci z jeho strany. A možná budete překvapeni, že mu stačí jen vyslechnout, vnímat váš zájem a vlastně nepotřebuje od vás nic řešit. Zkoušejte to a pozorujte, co se bude dít.

A druhá poznámka k naší pozornosti –  zkuste občas PLNĚ věnovat vaši pozornost tomu, co vám druhý říká – naslouchat. Náš mozek je tak výkonný, že v jedné chvíli umí slyšet obsah sdělení a zároveň mu pořád zbývá kapacita na něco jiného. Například vám někdo něco říká a vy už vymýšlíte, co mu na to odpovíte. Nebo začnete myslet na to, co vás čeká na další schůzce. Mně se stalo, že jsem si třeba vzpomněl na to, co chci nakoupit po cestě z práce.

Tím se na chvilku od mluvčího odpojíme a unikne nám spousta verbálních i neverbálních sdělení.  Trochu se ušklíbl, zkřížil ruce, pousmál se apod. Tak přicházíme o důležité informace a signály, které by nám mohly pomoci, abychom se vžili do situace druhého – jak se říká „obuli se do jeho mokasín“. Využijme větší kapacitu mozku pro vnímání různých signálů ve sdělení druhého. Pak se naše setkání stávají efektivnějšími a více si porozumíme.  

Vzpomínám si, že právě u mých manažerských vzorů, které jsem v životě potkal, byla práce s pozorností jedna ze zásadních pro fungování týmu a naplnění jeho cílů a poslání.

Pozornost šéfa podporuje větší spokojenost a akceschopnost týmu.