Motivační management: Umění načasování

Tentokrát se jedná o tip na knihu Daniela H. Pinka: KDY – věda a umění dokonalého načasování.

Kdy a jaká téma řešit se svými lidmi v týmu? Kdy něco začínat? Na co si dát pozor v průběhu aktivit?

Například, kdy jít nebo nejít první v rámci výběrového řízení na dodavatele?

Situace, kdy jít první:

• Pokud nejste výchozí volba – tedy soutěžíte s firmou, která momentálně zakázku zajišťuje – zajistíte si čerstvý pohled poroty.
• Pokud je konkurentů relativně málo (do pěti), jít první vám může pomoci využít efektu prvenství, tedy lidské tendence pamatovat si první položku z řady lépe než ty, které přijdou po ní.
• Jestliže jste slabší kandidát, je výhodnější začínat, a tak můžete získat náskok – komise bude později na ostatních kandidátech hledat více nedostatků.

Situace, kdy první nechodit:

• Tedy opačně, pokud tipujete, že jste výchozí volbou – když je komise unavenější, preferuje pohodlnější volbu.
• Když je hodně soutěžících firem, nejvýhodnější je jít jako poslední – ideální představu si komise během soutěžení upravuje (tedy snižuje své požadavky). Například v mezinárodní soutěži Superstar po mnoha živých představeních zjistili, že v 90 % případů postoupil zpěvák vystupující jako poslední.
• Pokud se pohybujete v nejistém prostředí – tomu, kdo vybírá se v průběhu výběru vyjasní kritérii a vy můžete přesněji zacílit.
• V případě slabé konkurence vám zařazení na konci pomůže vyzdvihnout vaši odlišnost.

Daniel Pink nám na mnoha příkladech z praxe a výzkumů ukazuje, jak je načasování důležité pro zásadní věci, jako je obchodní rozhodnutí, školní test, důležitý rozhovor nebo změna zaměstnání.

V první části se zaměřuje na načasování během dne – jaké denní aktivity jsou vhodné, jak pomáhá „šlofík“ po obědě a jak jsou důležité přestávky. „Rostoucí množství vědeckých poznatků mluví jasně: Přestávka není známka lenosti, ale důkaz síly.“

V druhé části se autor zaměřuje na vhodné začátky, průběhy a konce a jaký mají dopad.

Jaký vliv má na celou pracovní kariéru teenagerů fakt, že jim škola začínala moc brzy ráno, nebo jak velký dopad na celkový příjem ze zaměstnání má to, že jsme začali s příliš nízkým platem a apod.

Například si uprostřed série plánovaných kroků pracovní skupiny uvědomíme, že jsme za polovinou a začneme být aktivnější. Tj., když lidem připomenete, že už jsou v polovině, více se aktivují. To stejné platí i při očekáváné polovině života.

A v závěru? Tam jsme schopni zrychlovat. Nejen při běžeckých závodech ze sebe před koncem vydáme vše. A také prioritizujeme. Uvědomujeme si, co je podstatné, abychom stíhali, a na to se soustředíme. Pokud tedy chcete, aby se vám větší projekt posunul v před, rozdělte jej na menší celky a termíny. Uvidíte, že vaši lidé nebudou nechávat vše na poslední chvíli a neohrozí tak termín dokončení, ba ani své zdraví.

V poslední části knihy se Pink věnuje významu koordinace, tedy časového sladění s ostatními. Máme jasného šéfa, „dirigenta“ našeho útvaru? Prohlubujeme v našem týmu pocit sounáležitosti? Aktivně se navzájem povzbuzujeme? Vezměme si třeba takovou drobnost, že lidé jsou spokojenější s šéfem, který rychleji odpovídá na jejich emaily. Najdeme zde i zajímavé postřehy, jak se vnímání času propisuje do našeho jazyka a obráceně. A jak je vnímání času subjektivní. Připojuji autorovo doporučení: chce-li si „prodloužit“ život a zvýšit životní spokojenost, žasněte častěji nad světem kolem sebe. Čas se vám subjektivně zpomalí.

Knihu Daniela Pinka: KDY seženete v tištěné i elektronické podobě a také v audio verzi.

Autor: Petr Elis